Muslimská poradkyně Obamy exkluzivně

 

IslamWeb.sk I 01.05.2009

Muhammed Qasim, dopisovatel IOL

 

Washington - Dalia Mogahed, hidžábem zahalená americká muslimka psala historii jsouce první muslimskou ženou jmenovanou na pozici v administrativě prezidenta Presidenta Baracka Obamy.

 

Je ustanovena v nově vytvořené mezináboženské poradní radě, o níž administrativa doufá, že zlepší vztahy s muslimy v USA a po celé planetě.

 

Američanka egyptského původu vede Americké centrum Gallup pro muslimské studie, výzkumné centrum, které produkuje studie o názorech muslimské veřejnosti celosvětově.

 

V exkluzivním rozhovoru IslamOnline.net debatoval s rodilou Egypťankou Mogahed o její nové úloze, výzvách, kterým čelí muslimové, islámofóbii v USA a jejím vlastním příběhu úspěchu.

 

- Jak se cítíte jako první muslim jmenovaný do Obamovy administrativy?

 

Nejsem vlastně první muslim. Jiní muslimové byli jmenováno do Obamovy administrativy. Také nejsem první muslim v poradní Radě o víře a sousedských vztazích v Bílém domě. Připojuji se k dr. Eboo Patelovi jako druhý muslim v radě. Jsem však první muslimskou ženou v této radě. Cítím se poctěná privilegiem sloužit takovým způsobem, ale také uznávám odpovědnost, kterou jsem na sebe vzala. Vidím svou roli více v termínech toho, co je potřeba udělat než jako historické dosažení. Věřím, že dosažení mají být teprve splněna.

 

- Jaká je úloha Rady o víře a sousedských vztazích?

 

Jsem členkou poradní rady Bílého domu o 25 osobách zaměřené na poskytování řešení na společenské problémy pramenící z moudrosti komunit víry. Konkrétněji jsem v Taktickém seskupení mezináboženského dialogu a spolupráce, pouze 5 členné skupiny. Budeme pracovat na doporučeních pro naši oblast zájmu a to bude revidováno větší radou a potom zahrnuto do roční zprávy s doporučeními od rady prezidentovi.

 

- Jaká je vaše role jako poradce o islámu?

 

Neřekla bych, že jsem poradcem o islámu. Řekla bych, že je mou rolí tlumočit, co si muslimové myslí a co cítí. Vidím svou roli v poskytnutí hlasů tiché muslimské menšiny muslimů v Americe a kolem, světa takže naše diskuse bude informovaná jejich myšlenkami a moudrostí. Myslím, že jsem byla vybrána, protože administrativu zajímá, co si muslimové myslí a chce naslouchat.

 

- Jaký druh rady byste dala Obamovi pro zlepšení vztahů s americkými muslimy a muslimským světem?

 

Především bych mu poradila naslouchat. Mnozí tvrdili, že ‘teroristé unesli islám’. Já nesouhlasím. Myslím, že islám je bezpečný a prosperující v životech muslimů kolem světa. Co bylo dovoleno teroristům, aby se toho zmocnili, jsou muslimské křivdy. Muslimské starosti o nespravedlnost byly ve velkém opomíjeny předchozí administrativou ponechávajíce vakuum vykořisťované extrémisty. Toto je nebezpečná realita pro všechny z nás. Místo toho musí USA vyslechnout zájmy hlavních muslimů dokonce i kdyby Amerika nesouhlasila s jejich hledisky. Tato témata nemohou být nadále ignorována nebo ponechána k monopolizaci extrémistům.

 

- Do kterých oblastí domácí a zahraniční politiky si myslíte by administrativa měla zavádět změnu?

 

Zdůraznila bych plán akce podtržený ve zprávě "Měnící se kurz" která doporučuje čtyři oblasti akce: respekt, reformu (politickou a ekonomickou) a řešení konfliktu. Když dojde na USA, doporučila bych, aby šel starší člen administrativy na "poslouchací turné" po USA a vyslechl, co dělá americkým muslimům starosti. Jako všichni Američané jsou znepokojení ekonomickou krizí, jejich finanční budoucností a prací. A jako mnozí občané USA, muslimští Američané jsou znepokojení rasovým profilováním, diskriminační imigrační politikou a erozí občanských svobod.

 

- Co si myslíte o vzestupu islámofóbie v Americe?

 

Islámofóbie je v Americe velice reálná. Gallup zjišťuje, že muslimové patří mezi nejméně oblíbené skupiny v USA a jen něco málo přes třetinu Američanů říká, že nemají žádné předsudky vůči muslimům. Toto představuje velké nebezpečí pro Ameriku jako celek. Choroba rasismu, podle definice, je předpojatost v úsudku. Toto znamená, že rasismus zahaluje zdravý úsudek a vede lidi k dělání iracionálních rozhodnutí. Také rozděluje národ a brání plnému využití jeho intelektuálních a kulturních zdrojů. Rasismus je pustošivý. Rasismus je strategická nevýhoda. Jsem velice hrdá na pokrok Ameriky v boji s tímto problémem ohledně vztahů mezi černými a bílými. V roce 1956 pouze 4% Američanů schvalovala sňatky mezi bílými a černými. Manželství, z něhož vyšel náš prezident bylo ilegální ve Virgínii, když se narodil. Dnes 80% Američanů schvaluje sňatky mezi bílými a černými. Loni se stal Barack Obama prvním demokratickým kandidátem po desetiletí postaveným Virgínií. Jsme silnějším a šikovnějším národem kvůli tomuto růstu. Náš další rychlý růst bude ve zbavení naší společnosti protimuslimských předsudků.

 

- Co si myslíte, že potřebují udělat američtí muslimové?

 

Muslimští Američané zaostávají za ostatními Američany ve své politické a občanské účasti podle našeho výzkumu Národní portrét. Nejlepší věcí, kterou mohou udělat pro posílení Ameriky je zcela se zapojit do psaní její další kapitoly svým zapojením a vnímáním silného pocitu vlastnictví pro budoucnost své země.

 

- Jaké jsou vaše naděje a snahy pro americké muslimy?

 

Doufám, že obohatí Ameriku plným zapojením do jejího růstu a pokroku a rovněž do jejích zápasů.

 

- Povězte nám o vaší vlastní cestě úspěchu jako americké muslimské ženy s hidžábem. Jakým výzvám jste čelila cestou?

 

Bylo mi ohromně požehnáno, Alhamdulillah. Cítím, že můj je jedinečným americkým příběhem. Vyrostla jsem ve vzdělané domácnosti střední třídy, ale bez zvláštních spojení nebo privilegií. Díky výtečnosti ve škole jsem mohla nastoupit na nejlepší univerzitu a pomáhala si platit cestu prací během léta jako inženýrský praktikant. Moje letní práce byla v papírně v malém městě ve Wisconsinu. Bylo mi jen 19 let. Řídící technici mi často připomínali, že na stroji pracují déle než jsem já na světě. Mnozí mi také říkali, že jsem první muslim, kterého kdy potkali. Velmi málo žen pracovalo v továrně, takže už jsem byla v menšině jako žena, ale byla jsem taky jedinou zahalenou ženou v celém městě a jediným muslimem v továrně. Toto vše jistěže představovalo velikou výzvu, ale takovou, která mne toho moc naučila. Jakmile mne lidé poznali, stala jsem se pro ně profesionálem, nikoli ženou v hidžábu. Tuto zkušenost jsem si sebou nesla do svého trvalého zaměstnání po koleji a do své postgraduální práce. Tyto situace mne naučily, že žít podle svého svědomí je důležitější než pohodlné vyhovování vašemu okolí. Myslím, že tato prostá životní lekce mi pomohla uspět a dala mi kuráž čelit nejobtížnějším a nejvíce skličujícím situacím.